Vso 10 3m:

(03.2005)„Vosa“ mě přitahovala už dávno, vždycky jsem chtěl postavit maketu opravdového větroně. Ještě jsem s ní nelétal, ale podle toho, jak má tlustý trup se s ní ruky bude házet docela špatně…tvarově není upravována, tak uvidím jak poletí.
Křídlo má jádro z polystyrénu potažené balsou tl.2mm s náhony křidélek bovdenem a oc. strunou průměr 0,8mm. Trup je laminátový v přední části vystužen smrkovými lištami 5x10mm. Přistávací kolečko je v předu i v zadu napevno dokrytováno jako u předlohy. SOP je konstrukční s pevnou částí potaženou balsou tl. 2mm. Taktéž VOP je konstrukční s pevnou částí potaženou balsou. Plexi kabina je horkovzdušnou pistolí vytažena na sádrovém kopytu a má tl.2mm.
Pro případ startu z gumicuku mám zespod pevný vlečný háček.
Po předchozích zkušenostech s „Třímetrovkou“ a ovládání křidélky by let neměl činit potíže, ani při silném větru.

(05.2005) Vosa je už konečně hotová. Čekám jen na to, až vyroste dostatečně jetel na poli nedaleko za domem, kam chodím zalétávat svá letadla.Viz. foto

(05.2005) Tak jsem si myslel, že to bude pohoda, že velké éro poletí samo… Ale opak byl pravdou. Sestavená Vosa čekala na své první provětrání přes dva měsíce a najednou stojím s vysílačkou a třesoucíma kolenama na louce a házím éro vstříc osudu, nebo spíš vánku který kolem foukal. První let nic moc, těžké letadlo se propadá dost za výškovkou a strácí rychlost… po asi 5 metrech letu se naklonila na stranu a následně pád po křídle.
Jak to? Vždyť těžiště je podle plánu a zkroucené éro není. Dovážil jsem ještě asi 40g do přídě a házím.
No je to lepší, ale letí to spíš jako oštěp… Dneska toho nechám a jdu domů je skoro bezvětří a to jsou mizerné podmínky. Ps: toho pilota v kabině Vosy vytvořil kamarád modelář Jan Kaplan, který je se mnou na snímku.

O dva dny později jedu na stejný svah, jako je video a foto z létání s Gloud Dancerem tedy Lhota u Val Mezu a fouká skvěle, takže házím… Vždycky mám trochu strach jak to dopadne, dalo to přece tolik práce ale tentokrát jsem mile překvapen! Éro letí a dokonce ve větru a slabé termice i stoupá! Udělal jsem dva okruhy o průměru cca 100m a přistávám, protože se mi Vosa v jedné části propadla asi o 5m dolů, trochu jsem zazmatkoval a nešetrně přistál na tvrdou zem. Něco v ní ruplo, utíkám blíž a vidím jedno z křídel je zlomené napříč v půlce délky křidélka. Ze země se na mě směje kus kamene. No nic tak to jsem dnes dolétal. Jak by taky ne, když je dnes pátek 13? Doma jsem z Vosy demontoval serva, přijímač a uložil na polici s tím, že na to nemám nervy. Asi je moc těžká a tím pádem dobře nepoletí nikdy… O týden později a po opravě jdu na kopec znova, (ten co je na videu z Třímetrovkou) snad to nerozlámu… Přece to není možné, aby to neletělo! Když jsem přišel na louku, vidím že to dnes bude zajímavé. Fouká silný vítr a termika bude určitě taky , když se dívám na kumuly mraků. Kontrola funkčnosti serv a házím… Vosa okamžitě stoupá a mě se zase třesou ruce. Krásně letí, reaguje citlivě na křidélka, musím tlačit. Ve větru letí jako nic, po prvním okruhu nalétám nad sebe, je už asi 5m nade mnou. Je slyšet mohutné šumění větru, který obtéká trup a křídla. Ještě dám jedno kolo a přistávám do měkké trávy. Musím to vydýchat. Takové překvápko jsem fakt nečekal a to jsem to málem vzdal! Ten den už to nestálo za nic, byl už večer a přestalo foukat. Po konzultaci s Liborem Kolmanem jsem si uvědomil, že jsem asi dělal chybu v tom, že jsem moc natahoval a tím ztrácel rychlost. Létání ve slabých podmínkách pro tohle éro není. Dnes jsem převážně jen tlačil a přitom éro stoupalo! Jó, na svahu je to fakt o něčem jiném, než na rovině. Není třeba za každou cenu do všeho rvát motor.

Rozpětí: 3000mm (měřítko 1:5)
Délka: 1400mm
Výška: 276mm
Váha: 1,8kg (bez RC)
Ovládané: S,V,K

Plánky: JPG a DWG

Videa: